Strachula neurosa - i rostliny mají povahu

Z deníku šíleného vědátora, zápis třetí.

Jak jsem již psal, první Trifid - paní pelargónie - dostala dost zabrat už od mého studentstva. A pak její, zejména druhý pokus o sebevraždu (ano, byť neúmyslný) na ní zanechal téměř katastrofické následky. No, stejně je už potřeba začít experimentovat s dalšími rostlinnými druhy. Paní pelargónie proto půjde do důstojného důchodu a její místo zaujmou postupně další rostliny. 

Je půlka ledna a to není zrovna prodejní sezóna rostlin. Nicméně v jednom hobby marketu jsem byl úspěšný a získal krásný exemplář monstery adansonii. Tebe, holka, budu před studenstvem a nenechavými návštěvami bedlivě chránit. Už žádné štípání listů, kdepak. 

Přesadil jsem paní pelargónii do běžného květináče a naopak monsteru jsem vsadil do kořníku robotické platformy. Ještě připnout elektrody a můžeme provést první start. Trifidí platforma se rozsvítila, počítač navázal komunikaci s rostlinou a začala přicházet první data. 

Tohle jsem ale ještě neviděl. Aktivita Trifida atakovala horní hranice všech stupnic. Teprve když jsem se od něho vzdálil na více než dva metry, začal se trochu uklidňovat. Jakmile jsem se ale jen nepatrně přiblížil, opět začala doslova bláznit. 

Situace působila trochu komicky, protože rostlina ještě zdaleka neměla dost času pochopit své nově nabyté možnosti pohybu, natož se je naučit ovládat. Proto pokud se pohnula, jen se točila bezděčně na místě, vždy doprava. K tomu se v jejím cvrlikání objevovaly doslova hysterické výkřiky, pokud jsem se jen pohnul. Vážně připomínala panicky dokola běhající a skučící postavičku z nějakého kresleného seriálu.

Zdá se, že monsterum jsem tady já a tohle je naopak Strachula Neurosa. To paní pelargónie byla jiný kabrňák a pašák. A to vůbec nehovořím o tom, jaké všechny výkony a pokusy musela téměř rok snášet. Ale takhle šílela jen v život ohrožujících okamžicích.  

Další zajímavý poznatek. Monstera pochopila svou nově nabytou schopnost pohybu až po padesátidvou hodinách. Tak dlouho trvalo, než se začala vydávat i jinými směry, než doprava. Až za další dva dny se dalo usoudit, že začíná chápat koncept cíleného směru pohybu. To paní pelargónie se zorientovala již po 24 hodinách a cíleně měnila směr již o dalších 12 hodin později. 

V hlavě se mi rýsuje hypotéza o rozdílnosti inteligence a možných povahách rostlin. Musím však být opatrný. Nerad bych se nechal ovlivňovat konceptem členění, inspirovaným v živočišné říši s centrální nervovou soustavou. Budu muset udělat dalšího Trifida a kromě interakce s člověkem a prostředím zkoumat také jejich vzájemnou interakci. Cítím, že ta opravdová tajemství objevím právě tam.