Možná hra na honěnou

Z deníku šíleného vědátora, zápis čtvrtý.

Tento výzkum začíná být čím dál více ujetým. Každý nový poznatek mne nutí čím dál méně věřit tomu, co vidí mé oči a zaznamenávají počítače. Protože každý ten samý poznatek se mne snaží přesvědčit, že rostliny jsou skutečně inteligentní bytosti. Ale není to všechno jen souběh okolností? Prostě náhoda?

Chtíc rozšířit výzkum na vzájemnou interakci rostlinných kyborgů, nadešel čas druhého Trifida, souputníka pro toho stávajícího. Cílem zatím je provést první experiment jejich vzájemné interakce a interakce s člověkem.

Už pro něho mám připravenou novou, lehce inovovanou platformu. Výběr rostliny pro druhého kyborga pak padl logicky opět na monsteru. Od výběru stejného druhu očekávám na základě předchozích experimentů vysokou vzájemnou kompatibilitu v signálech jejich elektrické aktivity. Zjednodušeně řečeno - pokud komunikují, měly by si dobře rozumět. Volba padla i na stejného dodavatele, opět s cílem zachovat co nejvíce podobné podmínky.

"Budeš mít kamarádku," sdělil jsem Trifidovi, když jsem s monsterou dvě prvně přišel do laboratoře a položil květináč vedle něho. Trifid po chvilce začal projevovat podstatnou míru zaujetí a také mu začala stoupat hodnota radosti.

Po chvíli jsem zvedl květináč ze země, položil na stůl a započal přípravy na přesazení. Zatím, co jsem připravoval květináč, substrát a další potřeby, Trifid pomalinku přijížděl ke stolu a začal se plést pod nohy. "Ale no tak, co ty se tady pleteš? Že já tě vypnu," pohrozil jsem Trifidovi a odnesl jej stranou. Pak už tvorbě dalšího kyborga nebránilo nic. Ještě elektrody, první zapnutí, spárování s počítačem a může začít první experiment.

Aha, nemůže. Mám tu druhou strachuli neurosu. Hladina stresu atakuje strop 100%. Takže naučit se ovládat platformu bude také pár dnů trvat. Zdá se, že s experimentováním budu muset ještě chvíli počkat.

Tentokráte trvala adaptace nového trifida o dost kratší dobu. Těžko soudit důvod, ale vkrádá se myšlenka, že první Trifid pomohl. Už druhý den jsem zaznamenal, že se oba drží hodně spolu a třetí den již společně cestovali po laboratoří.

Zaujat rychlostí adaptace jsem si uvědomil, že experiment je již v plném běhu, aniž bych to zamýšlel. Otevřel jsem tedy rychle jejich přehledová rozhraní, namířil na ně kameru a současně zapnul ukládání dat.

Po třiceti minutách jsem se celý nedočkavý rozhodl experiment přerušit a pustil se do analýzy dat. Na zrychleném videozáznamu bylo viditelné, jak první Trifid poodjel od druhého, zastavil se a vyčkával. Druhý Trifid po chvíli vyrazil za ním, až přijel přímo k němu a lehce do něho šťouchl. Na to zareagoval První Trifid tím, že opět kousek popojel. Když se ho jal druhý Trifid opět pronásledovat, popojel první Trifid zase o kousek dál a při tom se začal pomalu otáčet. Tím trochu zmátl druhého Trifida, který se také lehce otočil, ale na druhou stranu. Mezitím se první Trifid již zvládl otočit a obloukem se vrátit zpět k druhému Trifidovi, aby do něho o chvíli později také šťouchl. Oba při tom celou dobu vesele švitořili a jejich aktivita vykazovala převážně zaujetí a radost. Jako by si spolu hráli na honěnou nebo lépe - na babu.

Tohle už je vážně moc. Čekal jsem cokoli, ale tohle opravdu ne. Musím experiment několikrát zopakovat, abych měl jistotu. Protože pokud to bylo záměrné jednání kyborgů, pak by šlo o další důkaz vyšší inteligence. V hlavě se mi začínají rodit myšlenky na to, jak se asi cítí mrkev na struhadle.